- na to, jak jsem se ztratila v Barceloně

(to byl snad nejhorší večer mýho života, vylízala jsem se z toho, ale pak jsem se tam zhroutila a za dva dny letěla domů)
- na to, jak se se mnou rozešel bývalý (nebo já s ním?

), jak jsem mu dala facku, on se podivně šklebil a jeho kamarádi na mě pak ukazovali posunky, jako že si na mě počkají nebo co? (

)odkráčela a pak jsem půl roku žila jako ve špatném snu
A pozitivního?
- jak jsme odlítali prvně do Mongolska, byly mi čtyři, držela jsem si v podpaží svou panenku Helenku (jen o málo menší než tehdy já), babička stála na takové té verandě nebo jak to nazvat na Ruzyni (

), zapadalo slunce a mávala nám
- jak jsme pak s našima seděli u jurty ve stepi, pozorovali divoké koně v zapadajícím slunci a taky tu krásnou vůni stepních rostlin
- na mou oslavu 7. narozenin
- na Doubí, jak jsme s bratrancem a sestřenkou usínali v babiččině a dědově ložnici a babička musela kvůli mě sundavat "babu Zimnici" (Zimu ze Čtyř ročních období od Muchy), ptž jsem se jí bála

, jak nám četla pohádky, jak jsme si hráli, chodili na výlety...na nic nezapomenu
- na to, jak jsem odmaturovala a patřil mi svět
- na rok 2002, kdy mi bylo 19 a řešila jsem chlapy a přitom jsem se měla krásně (

), škola mi šla, měla jsem ty nejlepší kamarády, chodili jsme pařit (pořád je mám, ale už se nevídáme tak často

), jezdila jsem domů na půlku týdne, naši byli ještě spolu

, zařizovali jsme nový byt,
pak jsem potkala i tu první lásku...kdybych si byla užívala toho, jak krásně se mám a neotravovala si život, byla to snad nejhezčí doba v mým životě
- na přítele, na všechny okamžiky, kdy jsme se pšklivě hádali a rozcházeli a jak jsem si vždycky uvědomila, že ho miluju a že jsem na něm závislá
Vůbec, jak tak koukám, v mém životě nebyly takové "velké zvraty", spíš delší období spokojenosti nebo trápení

Teď je určitě jedno z těch lepších
