sfera.pravy.net

[gigli]

Člověk wrote:

no, to mne spis pripada divny porizovat si dite jen proto, ze co kdyby nahodou ten chtic prisel v 50.

ježiš, tak to asi není, že jako dítě vůbec nechceš a pořizuješ si ho jen kvůli tomu, že by ti to v padesáti mohlo být líto. spíš se ve stáří vidíš s rodinou a i když nemáš žádný touhy ťuťuťu miminečko, tak se "donutíš", páč jinak to stáří s rodinou nebude. pro mě je třeba dost depresivní představa, že jsem v sedmdesáti "sama", vánoce trávim s "dědkem" a děsim se toho, kdy zaklepe bačkorama.

[Člověk]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
* Peace * Authenticity *Gratitude * Nonviolence * Honesty * Kindfulness *

** every action you take is a vote for the type of person you wish to become.
make peace, be kind.

[Ruth A.]

i když se děti odstěhují do jiné země, pořád budou existovat... moji babičku to drží už léta při životě, že mě má, ačkoliv jsem stovky kilometrů daleko a přijedu jednou ročně na pár dní

[šunka]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
Život není pes, yes!

[gigli]

Člověk wrote:

ani s dítětem nemáš jistotu, že je nebudeš slavit sama (anebo na Vánoce přijede, ale zbytek roku bude mimo). může se přestěhovat někam do prčic, může se stát milion dalších věcí. a v 70 ještě člověk není až tak starej.. já doufám, že v 70 ještě babka nebudu vždyť to jsou ještě v pohodě energičtí lidi..

tyjo, ty fakt bereš všechno hrozně doslova.
samozřejmě nejde jen o vánoce. kdyby šlo jen vánoce, tak si na ten večer děti koupim. a to jestli si některý lidi, který např. mají vnoučata, říkají babko a dědku, naprosto nesouvisí s tim, jestli jezdí na kolečkovym křesle nebo jsou schopný uběhnout maraton. a klepnout tě může mnohem dřív než v sedmdesáti.
a ano, máš pravdu, že jistotu nemám nikdy. třeba mi z dítěte vyroste hannibal lecter a k vánoční večeři si bude chtít dát moje střeva. ale tak nějak je pravděpodobnější, že se to nestane a s dětma si budu povídat aspoň přes skype, když už by bydlely někde jinde.

[Velveta]

Ruth A. wrote:

Velvet, já mám právě pocit, že kolikrát ti "starší" (kolem 35) buďto chtějí dítě hned, nebo už ho mají a nechtějí, nebo nemají a ani neplánují. Naopak ti mladí většinou děti plánují do budoucna, ale není to pro ně až tak důležité jako pro ty starší, kteří jsou na beton přesvědčeni, jestli ano, nebo ne. Já sama nevím, děti bych chtěla jen proto, že nemám rodinu, ale kdyby bylo možné si pořídit třeba bratrance a sestřenice, do toho bych šla spíš

No, to je právě to, chlapa s dětma bych asi nechtěla. Můj je skoro ve 33 úplně bez závazků a ve svým okolí mám takových spoustu. My jsme se přímo ještě o dětech nebavili, ve smyslu za jak dlouho je chce. Ale po 4 měsících to ani ještě řešit nepotřebuju. Jen říkal, že děti rozhodně chce, těší se na to a má už na to věk. Ale co vidím v okolí, tak spoustu chlapů furt děti odsouvá a odsouvá, znám jich dost třeba okolo 35-38 let a ještě stále se na to necítí

[Shrew]

nemáte právo číst tento příspěvek

[LadyCroft]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
women who behave rarely make history

[gigli]

shrew, tak samozřejmě. vždyť jsem psala, že jistotu nemám nikdy. stát se může cokoli. ale pointa je, že pokud se v důchodu vidim s rodinou, tak si jí musim udělat, dokud to jde, i když mi aktuálně netikají hodiny.

[Shrew]

nemáte právo číst tento příspěvek

[Ruth A.]

Ono když má člověk víc dětí, ta pravděpodobnost, že nějakým způsobem nebude mít ve stáří žádnou oporu, je mnohem nižší, než když veškeré naděje jsou upnuty na jedno dítě.


Mně by plně stačilo mít pár synovců a neteří, kteří by mě měli rádi a já bych měla pocit, že někoho mám. Ale nemám sourozence, ani bratrance či sestřenice, takže jsem fakt kůl v plotě.