sfera.pravy.net

[Ruth A.]

Máme tu téma o tom, jak se vyvíjel váš vztah, ale jak je to podle vás ideální? Třeba myslíte, že je svatba po tříměsíční známosti OK, nebo ne? Je normální odkládat třeba rok a víc první sex? Jak poznat, že je pravá chvíle na svatbu, dítě, cokoliv takového? Je vůbec normální se usadit se svým prvním přítelem v životě? Chápu, že tohle jsou strašně individuální věci, ale přece jen to možná může vyplodit zajímavou diskuzi.


Třeba já jsem s přítelem tři roky, miluju ho, je to můj první a jediný a nedovedu si představit, že bych měla někoho jiného. Na druhé straně mívám chvílemi pocit, že i na svatbu je ještě brzo, natož na děti, vůbec si nedovedu představit, že bychom měli mít třeba za rok dítě! Přitom kdekdo si vážně přeje a pořídí dítě po roční známosti a já si připadám paranoidně a hystericky a bojím se, že nebudu mít nikdy pocit, že jsem připravená na něco víc než chození.

Říkám si, fajn, jsme spolu tři roky, ale cožpak to znamená, že on zítra nemůže potkat svou životní lásku? A cožpak to neznamená, že se zítra nemůžu probudit s neodůvodněným pocitem, že to chci ukončit? Lidi se přece rozchází i po dvacetileté známosti, tak nevím, kde vzít jistotu k tomu, abych si kohokoliv vzala a případně s ním i založila rodinu.

A zase na druhé straně si říkám, že jsme spolu až moc dlouho, že svatba by pro nás nebyla žádnou změnu v našem vztahu, že lidi čekají, že se něco změní a ono ne a v průměru pak vydrží déle manželství lidí, co se vzali po krátké známosti.

[Lenore]

Tak asi je dobrý zbavit se pocitu, že na to potřebuješ mít jistotou, protože tu nebudeš mít nikdy
A jinak tyhle věci asi závisí převážně na věku a dalších okolnostech. Je jasný, že jiný spád to bude mít, když spolu začnete chodit ve škole, než když oba pracujete a chcete mít vlastní rodinu.
Ideální šablonu bych asi popsat nedokázala. Leda vzali se a žili šťastně až do smrti

Svatba po tříměsíční známosti mi OK nepřijde, ale neznamená to, že to nemůže vyjít.

_________________
queerer than we can suppose

[Ruth A.]

Já mám třeba pocit, že minimálně velká část nevěst se vdává s jistotou, že to vydrží a ty, které připomínají, že se polovina párů rozvádí, je považována za divné

Jasně, člověk občas musí něco jen "zkusit" bez jistoty úspěchu. Ale není pak případný neúspěch tak veliký, že to ani nemá smysl zkoušet? Krásné bílé šaty, dort, romantika, to je všechno fajn, ale při vidině rozvodu se toho všeho mileráda vzdám.

[Lenore]

Tak to už záleží na tobě, jestli ti přijde případný neúspěch tak zdrcující, že to ani nemá cenu zkoušet.
Mně teda dřív tohle taky vadilo, že se třeba budu muset rozvádět a to za to nestojí, ale čím jsem starší, tím víc je mi všechno jedno
Prostě nějaký riziko je nutný přijmout a když to nevyjde, tak se taky svět nezboří. Nakonec je asi lepší zažít nějaký zklamání, než celý život hrát na jistotu a pak zjistit, že ti nějak utekl a nic jsi neztratila, ale ani nezískala.

_________________
queerer than we can suppose

[Crazy girl]

Mně tohle téma trošku připadá jako podnět k opětovným diskuzím a hádkám. Protože každému připadá ideální a normální něco jiného a často nepochopeno ostatními.

nepřijde mi normální mít třeba po ročním vztahu dítě, svatbu, apod. I když jsou partneři zajištění, nějakou dobu spolu žijí. Přijde mi to to strašně krátká doba. Ale přesto jsou na aortě a i v mém okolí lidi, kteří to podobně zrovna mají.

nevím, nepřijde mi to jako dobrý topic.

A hlavně, každý si vytváří ideál ve své hlavě který pak porovnává s realitou a vztah si tím dobrovolně sere. Ideály by se měli zrušit.

[Cee]

nemáte právo číst tento příspěvek

Last edited by Cee on Tue 27.1.2015 17:28; edited 1 time in total

[Lenore]

No hlavně aby na diskuzním fóru nevznikla diskuze! To by bylo zlý.

Vždyť je právě zajímavý, když se sejdou úplně opačný názory. Mě to baví sledovat a kolikrát zjistim věci, který by mě vůbec nenapadly.

_________________
queerer than we can suppose

[Ruth A.]

co se týče hádacích témat, nevím, tady jsou hádky občas i v nákupech apod.

cee - to nevím, těžko říct, jak moc to ovlivnilo... ale hádá se každý pár, já jsem hysterická, tak jsem vždycky řekla, že s ním končím, ale bylo to spíš takový jako když třeba matka řekne dítěti, že je nesnesitelný spratek a budižkničemu, ale přesto ho v hloubi duše miluje... krize má každý pár asi

[Crazy girl]

Mě to taky baví sledovat, proto sem chodím. Ale přijde mi, že poslední dobou se tady nediskutuje, nýbrž rýpe, překrucuje, zlehčuje, slovíčkaří a člověk ztrácí kolikrát chuť se do toho zapojovat.

ale nechci hanit téma, tak se třeba nechám vyvést z přesvědčení, že ideály jsou v dlouhodobém hledisku nereálné a že někde fungují.

[Lenore]

Ne, to neni poslední dobou, to bylo vždycky Ale tak zase nejsme debatní klub na Harvardu. Je to pořádně syrový střet s realitou

Asi není úplně špatný mít nějaký ideál, nebo představu, jak by to mělo být, protože zase je spousta vztahů, který evidentně nefungujou, ale omlouvá se to tím, že "nic není ideální". Což je sice pravda, ale aspoň z nějakýho standardu bych neslevila.

_________________
queerer than we can suppose

[Shrew]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
Lidé si brání ve štěstí, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost jinou, než bude.

[Lenore]

Shrew wrote:

to jako do konce zivota? s nim?

tohle je podle mě fakt dobrý test!
jaký pocit to v tobě vyvolá

_________________
queerer than we can suppose

[Lolita]

nemáte právo číst tento příspěvek

[Ruth A.]

tak já bych právě chtěla mít pocit, že to bude do konce života, mít tu jistotu, že mě ve 35 nenechá kvůli osmnáctce..

já ráda riskuju jen když nemám co ztratit, ale obětovat část svého života člověku, který mě možná zraní a zradí? a to může být kdokoliv, nikdo si nemůže říct, že ten můj je jiný, on by to neudělal.. protože hnusně se občas zachovaj i lidi, do nichž byste to nikdy neřekli

[Lolita]

nemáte právo číst tento příspěvek