Vážení a milý Aorťáci. Jelikož mě nikdo pořádně neznáte a velmi rychle jste si na mě udělali názor na základě velmi mála informací, nutí mě to Vám něco napsat a tím to snad celé ukončit.
Za prvé bych rád uvedl, že opravdu nejsem ženatý a nikdy jsem nebyl, jak si zde někteří myslí.
Loni na přelomu srpna a září jsem se po 10 letech vrátil s kamarádem do baru, kde se mi kdysi silně otočil život, jelikož právě tam jsem byl, když jsem zjistil že mé fyzické zdraví není zcela v pořádku.
Tam jsem ji také poprvé uviděl. Holku ovázanou obrovskou šálou, která ještě ani nedosedla a už si poručila víno. Skleničku? Ne! Rovnou celou flašku. Holčina se zdála docela zanedbaná a stahaná. Její oblečení taky už něco pamatovalo. Vedle ní seděla holka, pravý opak. Zmalovaná a vyfintěná. Nevím proč, ale mě stejně pořád oči padali na tu první. Zvedl jsem se a šel se seznamovat. Po první minutě jsem tušil kdo bude mémzu srdci bližší.
První noc v Gay klubu kam mě Alenka zatáhla byla neuvěřitelný zážitek. Odjel jsem domů a pořád na ní myslel. Byla tak jiná, tak zvláštní, ale přeci v něčem strasně stejná. Do té doby jsem žil hnusně, holku jsem poznal a co nejdříve se jí zase zbavil. To jsem plánoval i s Alu. Ale ono to něšlo. Bylo mi s ní každý den dobře. Nikdy jsem se nenudil.
Čas plynul a můj nejlepší kamarád začal řešit, proč to loučení tak oddaluji. Ale mě to prostě nešlo.
Byla tu zima a já měl Alenu jako holku na zábavu a relax. Nezáleželo mi moc na tom co, kde a s kým dělá. Neřešil jsem jestli mi lže nebo ne. Věřil jsem jí když tvrdila že studuje školu atd. Bylo mi to vlastně jedno.
Začínal jsem uvažovat o tom jaká by s ní byla budoucnost.....tím ale také vše začalo. Už jsem v ní nechtěl vidět jen holku co paří 6x krát do týdne a sedmý den jede do Litomyšle mámě vyjíst lednici a pro peníze.
Chtěl jsem v ní vidět i něco jiného. Zábava je fajn, ale musí být až po práci. To jsem u Ali neviděl.
Pak přišel 23 prosinec, kdy jsem jí už měl silně pod kůží. Ten den byl pro nás dva zlomový. Opět se někde opila, ale tentokrát přijala pozvání na přespání někde jinde. Jak to dopadlo nemusím asi ani psát. Alena přišla o dlouholetého "kamaráda", ten měl radost že jí konečně dostal, a ve mě se cosi pohnulo. Najednou mi ji začalo být strašně líto. Viděl jsem jak žije, respektive nežije. Viděl jsem že celý její život jsou drogy, víno a pochybní kamarádi. Že její vlastní máma o ní příliš zájem nejeví, táta už vůbec a život s ní vláčí sem a tam. Bylo mi líto že si sebe příliš neváží, sebevědomí má pouze když se napije a jejím životní stylem je lhaní druhým aby v jejich očích byla lepší. Což jsem chápal jako přirozený obraný mechanismus na to v čem žila.
Vánoce jsem nějak přežil a rozhodl se s tím něco dělat. Nechtěl jsem být jako ostatní rádobykamarádi, kterým šlo hlavně o to aby s nima pila, byla veselá a víc řešit nechtěli. Jak jí bylo uvnitř, kam její život směřoval atd., to nikoho nezajímalo. Najednou jsem začal mít pocit, že Ali potřebuje někoho, komu na ní ale hlavně jejím životě bude skutečně záležet. Hodně lidí si hraje na kamarády, dávají moudré rady, ale žijou si své životy a tím to končí.
Navrhl jsem Ali že pokud se máme dál znát, bude se muset něco změnit. A to radikálně. Ano, byla to asi i výhružka. V tu dobu sice kývla, ale vůbec to tak necítila. Vyhovovalo jí se neustle bavit, mít volno a pít každý druhý den. Domu přivalit k ránu, vyspat se, najíst z ledničky a zase jít pařit.
Tam začal náš koloběh lhaní a lhaní. Nových začátků, slibů a lhaní. Snažil jsem se jí promlouvat do duše. Jeli jsme na chatu, koupat se do bazénu a neustále jsem jí ukazoval řpíklady, jak končí lidé kteří takto žijou. Snažil jsem se jí dát i tu pozitivní motivaci a říkal jí co by mohla mít. Svoje bydlení, hezký, čistý a útulný domov. Občas jsem měl pocit, že už to tak cití také a snad po tom i touží....Ale nikdy moc dlouho nevydržela, a kamarádi místo aby jí pomohli, tahali ji zpátky do starého života. A tak se to opakovalo, lhaní, výmysli atd. Postupem času jsem si začal všímat velmi důležité věci. Ali takto nežila protože by jí to vyhovovalo, ale protože jinak žít neuměla. U nikoho to neviděla. Byla obklopena lidmi, co je většinou živí rodiče, bydlí u rodičů a jejich největší starost je kam jít pařit a kam jet na festival. Neměl žádnou kamarádku, který by ji šla příkladem.
Uvědomil jsem si, že nejdůležitější bude jí dostat ze spárů těchto lidí. Udělat čáru a začít nový život. Ukázal jí jinou společnost, která se taky umí bavit, ale umí taky normálně žit. Udržet si práci, udržovat svůj byt atd. Věděl jsem, že toto bude velmi těžké, protože někteří z nich s ní byli už velmi dlouho a měla k nim nějaké vazby. Rozhodl jsem se však podřídit tomu svůj život a dát jí tolik času, aby nebyla sama. Se vším tím Ali souhlasila a já začal pomalu vidět v jejich očích to zoufalé prosení o pomoc. Sama to nezvládám, pomozte mi někdo. Křičela ale nikdo jí neslyšel. Každý se jí jen ptal kam se půjde pít a kam pařit.
Ačkoli jsme se snažili utnout kontakty, založit nový FB, změnit tel. atd dopadlo to opět fiaskem. Problém byl, že se toho Ali bála a nechala si zadní vrátka. A k čemu taková vrátka slouží? Jakmile máte slabou chvilku, tak je využijete. Velmi brzy jsem zjistil, že mi opět lže a za zády pije a schází se s nima. Zde bych měl asi zopakovat, že jsem vše dělal hlavně proto, že mě o to sama žádala. Že po změně moc touží a už takto nemůže dál.
I když nám to zase nedopadlo a zase jsme narazili na lži měl jsem chuť to nevzdávat. Bohužel se ze mě stal detektiv nebo možná slídil. Využíval jsem její mámu, známe internet, abych nad ní mohl mít dohled. Věděl jsem že jinak to nejde a jednou bude ráda. Na samotném začátku jsem jí upozornil, že taková změna bude bolet....a ona také bolí. Ale s tím do toho šla. Po každém pochybení se kala a slibovala že chce dál bojovat. Možná jsem jí vždy věřil a proto vždy vydržel tu bolest když zjistíte, že vám někdo lže.
Šel čas a já zjistil, že už mi lže i v úplných banalitách. Umyla jsi tu lednici kde máš plíseň a lítají tam mouchy? Ano, umyla.....bohužel, lednice byla jako dřív. Začal jsem si tak všímat i jejího pořádku. Nikdy jsem neviděl takového bordeláře. V jejícm starém bytě to působila jak v doupěti narkomanů. Do šuplat se strkali dámské hygienické potřeby společně s oblečením, jídlem elektronikou a papíry. Odpad se házel kde bylo volno atd.
Pak přišlo ukončení jejího bydlení...což se dalo čekat. Najendou neměla byt a musel zpět do Litomyšle. Toho jsem se strašně bál, jelikož největší pokušení na ní čekalo hlavně tam.
Tad přišel ale asi další zlom, bylo vidět že jí to samotnou štve a jakoby začala více naslouchat a chtít. Poprvé jsem začal cítit že chce něco změnit. Začali jsme tak spolu hledat byt. Nevím zda úmyslně či podvědomě jsem jí našel byt kousek ode mě. Byt uplně nový, nevybydlený, s předzahrádkou a za nízký nájem.
Konečně jsem v ní začal vidět opravdovou chuť žít jinak. Začala se i více snažit. Omezila pití a kontakty s lidmi z Litomyšle. Místo toho se začala více věnovat Kenzee což jsem vítal. Tou dobou jsem si uvědomil, že jsme ušli kus cesty, která oba velmi bolela, ale snad za to stála.
Byl byt, nebyla práce, nebyli přátelé. A co je nejhorší neměla a ještě nemá žádný systém samostatného žití. To nejhorší snad bylo za námi. Byla pryč z Litomyšle, byla pryč ze starého hrozného bytu a snad si začala uvědomovat co chce a vidět to hezké. V tom se Ali hodně změnila. Začalo jí to slušet, začala se lépe vyjadřovat. Trochu se uklidnila a přestala tolik zmatkovat. S přesvědčením mluvila o tom, jak už nebude pít, jak nebude jezdit na žádné pařby, aby jí to nevtáhlo zpátky. Dohodli jsme se, že by to měla vydržet alespoň rok a až nabere sílu, může se bavit jako každý jiný.
Pak čas začal běžet hrozně rychle. Já měl své problémy a na Alu neměl tolik času. Ona sice tolik nebyla, ale nepřespávala u cizích lidí, ale více méně jen tak vegetovala. Její náplní se stala Aorta, Facebook a filmy. Nadšení z nového bytu opadlo a ten začal poustnout.
Začali jsme tedy spolu řešit jak žít sama. Jak žít bez rodičů a všech věcí, které oni dělají, ale člověk dokud nežije sám je nevidí. Bere jako samozřejmé že lednice je plná.
Věci se začali hýbat. Ali se začala snažit. Já byl hrdý na to jaký kus jsme ušli. Bylo vidět, že má chuť vyrazit novým směrem. Byl jsem šťastný a žil v tom, že je na dobré cestě. Na druhou stranu mě děsilo, jak bez párty, alkoholu a internetu se neumí bavit, seznámit a prosadit.
Už jsem toho napsal dost a nedostal jsem se možná ani ke květnu
Ale myslím že není potřeba dál psát.
S Alenou jsme tým. Máme společný cíl a jdeme za ním. Ali občas odbočí, ale od toho jsem tu já, abych jí vrátil zpátky. Ali není ve fázi, že si může dovolit žít tak jako vy normální. Ačkoli jí za to neodsuzuji, je to bývalý narkoman a z mého pohledu i alkoholik a podle toho musí také žít. Bohužel tu nikdo z vás neví aní třetinu z toho všeho co se dělo. Máme toho za sebou tolik že, by to vydalo na román. Mockrát to bolelo. Mockrát mě to bolelo, ale jestě víckrát to bolelo Alu. A já vím, že bolet ještě bude. Kdyby to ale bylo lehké, zvládla by to už dávno sama. Jenou se pro to rozhodla, sepsala svá předsevzetí na papír, ten sama podepsala, a mojí částí dohody bylo dohlížet aby to tak bylo. To že se ze mě kvůli tomu stal slídil, který ví co udělá dřív než to udělá, mě samotného mrzí, ale jinak to nešlo. Zkoušeli jsme to mockrát. Takže samotáři, i to ICQ co ti dala a na kterém jste si psali samozřejmě znám a monitoruji. Ali to ví a nikdy jí to nevadilo. Ona se mění kvůli sobě a ne kvůli nám.
Nedokázal jsem zabránit 23. prosinci a pak viděl jak se trápí a lituje. Dal jsem jí svlj slib, že to už nedopostím. Půl roku se nám to dařilo. Selhal jsem až v pondělí, kdy jsem jí nechal odjet do OV. Kladl jsem jí na srdce at nedělá nic čeho by litovala. Bohužel se stalo....lituje a je jí z toho smutno. Mě mrzí že jsem po ní tak vyjel. Ale byl jsem možná nasraný víc na sebe než na ní. Ztratil jsem ostražitost, dovolil jí pít v mé přítomnosti a Alenky starý život jí vtáhl do toho, že začala pít i sama. V sobotu se opila na jedné párty. Vezl jsem jí domu silně pod vlivem. Druhý den se mi omlouvala za své opilecké výlevy. Nezlobil jsem se, už jsme toho začili víc a horší. OV jsem podcenil já. Ale se chtěla ját koupat, projít, pokecat. Nikdy si dopředu neuvědomí, že je slabá a neumí říci ne. A tak když Exi vymyslela že se tam bude spát, souhlasila. Zato já doma nespal. Vědel jsem kde je a hrozil se toho co bude. Samotar samozrejme dle mého názoru moc dobre vedel co za akci plánuje. Nic v zivote není náhoda a on je jen chlap, jako já a dalsi. Nastestí tentokrát uz byla Ali silnější než 23.12. a nenechala to zajít tak daleko. I tak mi dneska řekla, že lituje toho že tam spala. Když mi tuto větu dnes řekla do telefonu, byl jsem šťastný. Šťastný, že konečně má svou hrdost a i pod vlivem alkoholu se alespon trochu zvládne ovládnout. Nakonec tedy zůstalo jen u líbání a pár dotyků.
Dnes máme naplánováno se projít a probrat kde došlo k selhání když přijala nabídku přespat u člověka, kterého nikdy neviděla. Když jí bylo jasné že se tam bude pít atd.
Jsem hrdý že má chuť to řešit a příště být zase silnější. Umět říci ne, což nikdy neuměla.
Vám nezasvěceným to může připadat omezující a nudný život. Může se Vám zdát že jí bráním v úplně normálních věcech, které nic neznamenají a nedělají nic špatného. Vždy ale myslete na to, že do toho bohužel nevidíte ani trošku a že Ali si momentálně nemůže dovolit žít jako člověk, který s tim problémy nikdy neměl.
Já mám Alenku rád, strašně moc rád. Mám jí tak rád, že udělám cokoli co bude pro její dobro. Možná jí to ted bude bolet, možná jí to ted nepomůže, ale pro její budoucí dobro to bude. Alenka má také právo přijít a říci že už nemá zájem. Naši dohodu zrušit a jít svou cestou. Zatím to ale neudělala a i po příhodě z OV má chuť bojovat. Možná jsem jediný v jejím životě kdo jí věří, že má šanci to dokázat.
Jeslti teď někdo z váš přemýšlí nad tím, kde já beru právo jí radit a omezovat, tak buďte klidní. Právo mám přímo od ní. Můj život je tragický sám o sobě. Netuším přesně kolik času tu ještě mám, protože mi to nedokázali říci.
Nejsem správný člověk, nejsem morální člověk, dělám chyby a mám jich mnoho. Ubližuji lidem a vím to. Ale s Ali jsem to vždy myslel jen dobře. Teď máme v plánu např řešit téma jak se naučit chodit s košem, aby nám nehnil na několik místech doma
Alena je bojovník, myslím že má v sobě víc než většina holek tady a já věřím že to zvládnem.
Náš příběh je mnohem delší a složitější...toto je tak 10%....ostatní se ani popsat nedá. Snad alespon někdo z vás pochopil co chce a snad jí někdo pomůže. Pokud jí ale budete nabízet alkohol, zdánlivě nevinné nocování, které jí pak zamotá hlavu ještě víc než už má, bude to mít velmi těžké. Ale to já vám nikdy nedovolím. Nevím zda vše co dělám dělám dobře, ale dělám to s nejlepším svědomím a vše s ní řeším.
A Samotáři, strkat někomu jazyk do pusy, chovat se sladce jak med, snažit se zaujmout a současně upozorňovat jak je to daleko, jak by to bylo složité atd., je u mě znamení jisté falše. Já jsem sice kurva, ale alespon si na nic nehraju a rovnou reknu, hele holka, chci te do postele a možná pár dní pobavit. To jen můj názor. Nebudeš s ním souhlasit, ale já taky netvrdím že je pravdivý.
Můžete mě nenávidět, pomlouvat, smát se mi nebo mě urážet. Mě je to uplně jedno. Jediný důležitý člověk na tomto fóru je na cestě sem, do telefonu mi řekl, že si pochybení uvědomuje, lituje toho co dopostil a má chuť pokračovat dál ve svém předsevzetí. To je pro mě to zásadní a důležitý.
Já proti nikomu z vás nic nemám, nikdo jste mi neublížil ani nic podobného. Ale pokud budete Alenu vykolejovat z její cesty na kterou se sama vydala, budu velmi nepříjemný.
Nevím proč nás osud svedl dohromady. Nevím proč se naši rodiče jmenují Vašek a Helena, nevím proč jsme se potkali na posvátném místě....ale dřív nebo později na to přijdu.
FAQ
Search
Memberlist
Usergroups
Register
Profile
Log in to check your private messages
Log in
