sfera.pravy.net

[Lenore]

Tak aby se neřeklo, že vám tu nesvěřuju Žádný velký svěřování to teda není, ale co...

Jde o to, že teď jdu ze svatby na svatbu, všem známým se rodí děti, prostě asi stárnu Ale mě tohle nějak neláká a věkem se to nezlepšuje, spíš naopak. Dřív jsem tak nějak automaticky předpokládala, že "až budu velká", tak se vdám a budu mít děti; teď, když to začíná být aktuální, z toho mám hrůzu To by ještě nebyl takový problém, horší je, že přítel to vidí jinak. Je to takový ten typický rodinný typ, co o svatbě a dětech mluvil snad už po měsíci chození
Ne že by mě do něčeho nutil, ale prostě to začíná být poměrně ožehavé téma. Navíc se člověk nevyhne bodrým hláškám typu "tak když už do toho taky praštíte?" Připadám si hrozně pod tlakem a ještě to zvyšuje moji nechuť.
Ještě tu svatbu bych nějak přežila, i když s každou další se mi nechce víc a víc. Ale děti? Ty mě sice zbožňujou a hned se na mě vrhají, já je mám ráda, pohraju si s nima, ale tím to končí. Jako matku se opravdu nedokážu představit. Já prostě nechci
A nechci přijít o přítele, nemůžu být bez něj. Jenže on rozhodně děti chce a asi se mnou ztrácí čas. Teď opravdu nemůžu říct, že za pár let se najednou všechno změní a bude ze mě šťastná mamina, jak mi všichni tvrdí. Spíš tak nějak cítím, že ne.

_________________
queerer than we can suppose

[maxmiliana]

nemáte právo číst tento příspěvek

Last edited by maxmiliana on Wed 21.5.2008 12:06; edited 1 time in total

[Nikky]

..

Last edited by Nikky on Wed 21.5.2008 10:31; edited 1 time in total

[corona]

Já myslím, že se ty Tvé pocity můžou změnit z roku na rok... Nehroť to tak. Důležitý je najít lásku, všechno ostatní pak přijde. A nebo taky nepřijde - no a co? Nikde není psáno, že kdo má dělohu, musí porodit...

[maxmiliana]

nemáte právo číst tento příspěvek

Last edited by maxmiliana on Wed 21.5.2008 12:06; edited 1 time in total

[Lenore]

Jo, třeba to přijde, ale co když ne? A jak dlouho mám čekat, že to přijde? Zatím je to čím dál tím horší.
Svatba by mi tak nevadila, je to jeden den, to už bych nějak přežila. I když teda z té představy mám kopřivku. Jak se musím pořád usmívat a všichni mě fotí Navíc toho zařizování kolem... no vážně mě to neláká. Přítelovi jsem ale řekla, že když bude chtít, tak si ho vezmu. Takže je to v podstatě na něm I když on si pořád stěžuje, že ho nechci a podobný nesmysly
Ale s těma dětma je to horší. Začíná to být skoro fóbie, děsí mě těhotenství, porod, starost o mimino, starost o batole, starost o předškoláka, školáka, puberťáka, adolescenta, prostě všechno Jsem si jistá, že bych byla příšerná matka. A jenom se v tom utvrzuju. Dřív jsem nad tím nějak nepřemýšlela, tak mi to nepřišlo. Ale teď vidím, co to všechno obnáší, a že na to prostě nemám. Co když za pět let pořád nebudu chtít? Nevím jak dlouho se mnou přítel bude mít trpělivost Zase to chápu, kdybych toužila po dítěti a partner ho nechtěl, tak bych se asi porozhlídla jinde

_________________
queerer than we can suppose

[maxmiliana]

nemáte právo číst tento příspěvek

Last edited by maxmiliana on Wed 21.5.2008 12:06; edited 1 time in total

[Suny]

Já si taky myslím, že se to změní ani nebudeš vědět jak. To mi říkala máma, že prostě jednoho dne "přepnu" a najednou budu chtít rodinu, děti atd.

Otázka je, kdy to přijde

Určitě bych se nebála, že se tenhle tvůj stav už nikdy nezmění. Vždyt jsi ještě mladá. Moje známá (tak trochu kariéristka) děti dokonce neměla ráda, ještě ve 29 tvrdila, jak děti nikdy nechce, že jí stačí kočky ( ), no a dnes jé je 32 a má dvou letou holčičku a tvrdí, že chce nejmíň 3 děti.

_________________

If you want to make God laugh, tell him about your plans.
-Woody Allen-

[Lothórien]

ed

Last edited by Lothórien on Sun 25.5.2008 13:54; edited 1 time in total

[Rhiannon]

Suny wrote:

ještě ve 29 tvrdila, jak děti nikdy nechce, že jí stačí kočky ( )

hele Suny ja jsem jen o dva roky mladsi nez tva znama a rikam uplne totez, ono na tom je neco pohorsujiciho (viz smajlik )?

edit: Loth, ale svatba resp. manzelstvi neni principielne o tom "v dobrem i zlem", ale kdyz to reknu pragmaticky tak o majetku a o usnadneni vyrizovani spolecnych veci

_________________
I don't want to be your other half, I believe that 1 and 1 make 2

Last edited by Rhiannon on Mon 20.8.2007 9:33; edited 1 time in total

[Theresa]

ed

_________________
Zhmotňujeme-li pochybnosti, pak se naše přání nenaplní, neboť se za ně nepostavíme, vlastně to ani nechceme. Jak myslíme, tak se stane.

Last edited by Theresa on Mon 10.9.2007 11:16; edited 1 time in total

[Lenore]

Jo to já taky tvrdím, že mi stačí kočky
Tak máma mě měla v 39 jako první dítě. Třeba to mám po ní
Akorát si nějak nedokážu představit tu změnu, protože nemám problém, že by mi chybělo nějaký to biologický nutkání. To se mnou vždycky na jaře pěkně mává Ale moje racionální uvažování ho velmi snadno převáží.

Já vím, že to nemá smysl řešit a do ničeho se nutit nebudu (to já se zas nenechám), ale je mi to dost nepříjemný. Hlavně nevím, jak to vysvětlit příteli, kterýmu to nepříjemný musí být ještě víc než mně.
Když jsem při nějaký příležitosti říkala, že děti nechci, tak jeden kamarád na něj (z legrace) "Jseš si jistej, že je to ta pravá?" a on tak ublíženě No začínám o tom pochybovat

_________________
queerer than we can suppose

[Suny]

nic na tom pohoršujícího není, já jen kočky nesnáším, tak se omlouvám

_________________

If you want to make God laugh, tell him about your plans.
-Woody Allen-

[maxmiliana]

nemáte právo číst tento příspěvek

Last edited by maxmiliana on Wed 21.5.2008 12:05; edited 1 time in total

[Rose Madder]

Tak okolí bude se svatbou a dětmi prudit od určitého věku, to je jasný Taky to znám. Spíš bych viděla problém v tom, že se rozchází vaše představy s přítelem. Každopádně je to něco, co momentálně asi řešení nemá. Beztak se s ním nerozejdeš jen proto, že momentálně nechceš děti. Stejně tak ty děti mít nebudeš jen proto, že je chce /nebo že na tebe tlačí okolí/. Takže nezbývá než to nechat uležet.

Jinak asi budu řešit něco podobného. Teď jsem se navíc dozvěděla, že milej by chtěl jednou tak dvě děti. No potěš

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...