Včera jsem jela takovou šílenou sama s dítětem, kočárkem a kufrem. Let z Alžírska by byl asi kratší a jednodušší
Ve 14.53 jsem nastoupila na vlak na Vsetíně, přijel včas, ale 50 minut jsme se ani nehnuli a zůstali stát na nádraží kvůli poruše zabezpečovacího zařízení. Když jsme konečně vyrazili tak průvodčí ještě povídal, že bychom to zpoždění mohli stáhnout třeba jen na 40 minut, pokud už nebude žádný problém, ale bohužel někde v Chocni jsme museli všichni přestoupit na úplně jiný vlak, který jel do Prahy z Rakouska, protože na naší trase popadaly stromy. Tak jsme jeli nějak kolem Hradce Králové, Nymburk...neznám tu trasu.
No, v Praze jsme místo kolem 18.30 byli před 9 a tam jsem ještě zazmatkovala kvůli tramvajím, protože nám teď taky nejezdí přímá až domů a nakonec jsem jela domů víc než 40 minut a to tou starou vysokou, kterou jsem kočárkem nikdy nejela, protože když někam potřebuju tak si najdu spoj nízkopodlažní nebo prostě počkám na další
Já jsem i čekala, že přijede ta nízká, na jízdním řádu i byla, proto jsme na ni ještě celkem dlouho čekali, ale přijela tahle.
Takže doma jsme byli před půl 11, o půl 12 jsem šla spát a před 6 vstávala do práce
Ale zase mi všichni pomáhali. Celou cestu těmi vlaky s náma jela paní, která mi vždy vzala kufr a já s nějakým chlapem kočárek. V tramvaji taky. Mně se i lidi nabízejí sami, asi vždycky vypadám vynervovaně
jak občas někdo píše, že se nikdo ani nehne, když jedou s kočárkem nebo si nějakého chlapa mladšího vyhlédnu a řeknu mu.
A. byl naštěstí v pohodě. V tom prvním vlaku ještě i usnul tak jsem měla chvíli klid a naštěstí to zrovna nebylo jak nám řekli, že máme vystoupit, to jak by se takhle vzbudil tak by řval. I v té tramvaji už za tmy dělal srandy, jen už teda nechtěl moc sedět v kočárku tak mi většinu cesty lezl po klíně a já jsem držela kufr.
Ale už takhle nepojedu sama, budeme prostě muset podle manžela nebo už bez kočárku, ale to je zas problém, že neumí chodit normálně.