sfera.pravy.net

[Court]

edit

_________________
Never complain. Never explain.

[zbrody]

Ja jeste nedavno dostavala panicky krece do bricha cestou autobusem do prace (bylo to asi mesic potom, co jsem nastoupila)

[che]

Court wrote:

(...) Pak jsem jedou dokonce sla na pohovor jen tak,... tu praci jsme nechtela, sla jsem se jen podivat, jak pohovory delaji jinde ... :)

To mi přijde jako dobrý způsob jak se obav z pohovorů zbavit.

[Rose Madder]

Zbrody, a podarilo se ti to uplne prekonat?
Ja se toho strachu chci zbavit prave tim, ze budu pracovat, ze budu vyhledavat situace, kterych se bojim. To se mi momentalne jevi jako asi jedina rozumna cesta.
Bohuzel si v tomto smeru moc neverim. Bojim se, ze budu delat zbytecne chyby, ze budu pusobit jako idiot /pritom nekde hluboko uvnitr citim, ze uplnej idiot nejsem, ale... /. Kdyz chodim na brigady, tak si na sebe davam hroznej pozor, prilis se soustredim na to, abych neudelala neco spatne, coz ma ovsem mnohdy efekt opacny /i kdyz nic zasadniho jsem nastesti nikdy nezkazila/.
Ten strach ve mne pretrvava porad, i kdyz uz je to ted mnohem lepsi.

edit - mluvim ted o strachu z prace, ne z pohovoru

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...

Last edited by Rose Madder on Sun 21.1.2007 13:51; edited 1 time in total

[Court]

edit

_________________
Never complain. Never explain.

[zbrody]

Rose Ten strach se mi podarilo prekonat uplne, ale jediny co jeste nezvladam, je nejaka vetsi iniciativnost v praci, vetsinou si nedokazu neco (praci) vymyslet sama, coz me mrzi a doufam, ze se to zlepsi

[Rose Madder]

Zbrody, a ceho ses vlastne konkretne bala?
Co se tyce te iniciativnosti, tak to muze mit taky spojitost s obavami, se strachem /pak taky samozrejme zalezi na tom, nakolik je clovek tvurci a tak dal/. Nicmene vsimla jsem si, ze kdyz nemam zadne obavy a prilis se nesoustredim na pripadne chyby, dokazu byt neuveritelne kreativni, mam spoustu napadu a pali mi to. Jakmile se ale upinam na myslenku, ze tohle a tamto urcite podelam, uzkostlive se soustredim na to, abych neudelala chybu a to neuveritelne svazuje.

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...

[zbrody]

Rose Ja jsem se proste bala do ty prace jit, bala jsem se vsechny pozdravit (jestli si to ted taky kluci ctou, tak je zdravim )a pocity to byly skoro jako pred zkouskou ve skole. Nastesti ted je to uplne pryc. Nebala jsem se, ze bych neco zkazila, ale proste jen tam jit.

[Ester]

Rose Madder wrote:

Ester, dohromady 4 hodiny tydne? To je docela malo, ale zase je fajn, ze to clovek zarucene stiha. A co konkretne delas v DD? Ja jdu ted ve stredu na skoleni a pak bych mela podepsat smlouvu. Porad mam trochu dilema, jestli se uvazat i presto, ze jeste neznam rozvrh. Ale tak snad nemuze nastat situace, kdy bych na to fakt nemela kvuli skole cas, vzdycky jsou v rozvrhu nejake mezery. Vypada to, ze ten chlapek, se kterym to domlouvam, mi vyjde maximalne vstric, takze to snad nebude takovej problem.

Já toho víc nestíhám, připravuju se na zkoušky z angličtiny, organizuju mimo to jeden školní projekt (obcházím sponzory) a taky mám i nějaké své koníčky. Na druhou stranu jsem teprve ve třeťáku na gymplu, v čemž je mezi námi zřejmě rozdíl, jestli jsem správně pochopila, že ty chodíš na vysokou.
Popravdě, v DD toho moc co dělat není, je takový specifický. Je tam 30 klientů a z toho přes 20 nějakým způsobem "omezených" v aktivitách - po mrtvici, často na vozíčku, s Alzheimerem, roztroušenou sklerózou atd. Polovina z nich jsou přímo ležáci, kteří se bez pomoci ani nenajedí. Ve skutečnosti zbývá asi tak těch 6-7 lidí, kteří jsou schopni normálně komunikovat a ti jsou pioměrně apatičtí, nemají zájem o žádnou činnost. Takže ta návštěva vypadá tak, že si popovídáme přibližně hodinku v místnosti u televize, kde se scházejí právě ti relativně v pořádku, vždycky jim donesu časopis (obvykle Rytmus života), přečtu jim to, co je zajímá, pokud chtějí něco vědět, do příště jim to zjistím. A pak si povídáme o něčem, co je aktuální, minule jsme se třeba dostali až k systémům školství ve světě, takže ta hodinka je příjemně strávená. Jediná škoda je, že vážně nemají zájem o nějakou jinou činnost než povídání, ale tak i tohle jim určitě zpříjemní den. (Navíc mají třikrát týdně program organizovaný sestrami.) Zbývající čas jsem na pokojích u konkrétních lidí, za kterými nikdo nechodí, jsou zrovna na pokoji sami atd., kdo potřebuje, tomu třeba přečtu dopis a vůbec všechno, co potřebuje a s čím můžu pomoct.

Školením myslíš tu ADRU? Tam pujdu v neděli (28.).
Asi bych to být tebou zkusila, taky si myslím, že mezeru vždycky najdeš a pokud máš pocit, že ti vyjdou vstříc, určitě do toho jdi.

_________________
Jestli chcete něco, co jste nikdy neměli, musíte být ochotni udělat něco, co jste nikdy neudělali.

[Rose Madder]

S temi 4hod to nebyla vytka samozrejme /ted si rikam, jestli to tak nevyznelo/. Myslim si naopak, ze je to fajn, ptz se to da dobre kombinovat se skolou a jinymi aktivitami. Taky bych to chtela jen na par hodin tydne.
Je fajn, ze se uz na stredni takhle angazujes - uvazujes o studiu socialni prace nebo o necem podobnym?

Ohledne toho skoleni - to uz se nevztahovalo k tobe, blbe jsem to napsala . Bylo to sdeleni pro ostatni .

Jinak o DD jsem taky uvazovala. Myslim, ze pro starousky je hodne prinosny, kdyz maji s kym prijemne travit volnej cas. Jeste by me zajimala ta ADRA - rekli ti, co bude naplni tve prace? U nas ve meste maji taky pobocku. Jednou jsme meli ve skole prednasku o ADRE a prislo mi to docela zajimave.

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...

[Ester]

Rose Jasně, nebrala jsem to jako výtku. O studiu psychologie. Praxe přímo u klinického psychologa by byla přínosnější, ale to bohužel nemám možnost.
Náplň práce by měla být strávení času s dlouhodobě nemocnými lidmi. Buď povídání, nějaké hry, nebo procházka, podle okolností. Víc se dozvím za ten týden.

_________________
Jestli chcete něco, co jste nikdy neměli, musíte být ochotni udělat něco, co jste nikdy neudělali.

[Lilith]

Berus wrote:

Vždycky si domluvím pohovor a kdyby mě tam někdo násilím nedoprovodil, tak bych tam ani nešla..

Já mám zas takovou fóbii, že před každým pohovorem (než jdu do té firmy) stojím venku před barákem a musím někomu zatelefonovat, abych se "rozmluvila". Blbost, ale uklidňuje mě to.

_________________
Proč on? Protože se nám chtělo...

[corona]

Pohovory zvládám a čím míň se na ně připravím, tím líp. Asi dobře působí improvizace a bezprostřednost. Tímto je každému doporučuju.

[zbrody]

corona no tak neco by se pripravit urcite melo, aby to nevypadalo jako muj pohovor
Otazka neco jako co me bavi a co umim?
Ja:Vubec nic neumim, nikdy jsem nepracovala a vubec nevim, co tu delam
A na otazku o tom, jaky si predstavuju plat jsem neumela odpovedet ani orientacne

[Lilith]

zbrody otázky ohledně platu patří podle mě k nejtěžším, každopádně bys měla určitě dopředu vědět, kolik si představuješ, ne? Nebo mít nějakou spodní hranici, pod kterou nepůjdeš.
Ale těžký to je, protože když řekneš plácnu 20.000, tak v jedné firmě se zaradujou, jak jsi nenáročná, v té druhé se zasmějou, protože mají připraveno tak 15

Jakmile absolvuješ několik pohovorů, tak na tom budeš podobně jako corona, protože pohovory jsou většinou všechny stejný. A nejlepší tam je jít s tím, že tu práci nijak extra nepotřebuješ

_________________
Proč on? Protože se nám chtělo...