sfera.pravy.net

[strawberry]

ja bych treba nemohla byt ve vztahu, ve kterem by mi chybela jiskra nebo vasen.

se spoustou kluku mi bylo fajn, byli skvely, zodpovedni...bylo mi s nimi moc dobre a dokazala bych si s nimi predstavit zivot, ale NECO tomu chybelo a to neslo nicim nahradit. postupem casu jsem je zacla vnimat spis jako hodne dobre kamarady. a dal uz to proste neslo a taky to byl muj jediny rozchodovy argument

[Mo Cuishle]

ed

_________________
Bye

Last edited by Mo Cuishle on Sat 17.11.2007 21:52; edited 1 time in total

[TarTar]

Tangerine wrote:

TarTar - jak později (pro představu)? Se mnou se teď z tohohle důvodu rozešel přítel, se kterým to byl naprosto dokonalý vztah, ale on nebyl zamilovaný... tak sonduju, jestli třeba nemůžu udělat něco, aby se to změnilo nebo jestli by byla šance, že by si to uvědomil později (utopie )

no přítel mi tak nějak začal vyznávat lásku až po roce, nebo spíš říká že to tak začíná cítit (že mě miluje)
no tak já 2x kategoricky odmítla rozchod s tim, že nechci vztah chci bejt sám neni důvod k rozchodu prostě se mě nemohl zbavit no..

_________________

[Tangerine]

kostra wrote:

se spoustou kluku mi bylo fajn, byli skvely, zodpovedni...bylo mi s nimi moc dobre a dokazala bych si s nimi predstavit zivot, ale NECO tomu chybelo a to neslo nicim nahradit. postupem casu jsem je zacla vnimat spis jako hodne dobre kamarady. a dal uz to proste neslo a taky to byl muj jediny rozchodovy argument

Kostra to vystihla asi nejlíp tomu, co mi řekl on. Že doufal, že to přijde postupem času, ale ono nic a že myslí, že by to ani nepřišlo...

Jiná ženská ani nic jinýho v tom nebylo, fakt to byl nádhernej vztah po všech stránkách a já si myslela, že to cítí stejně jako já. A ejhle - zničehonic rozchod.

Tornado - znali jsme se předtím pár let, ale jen tak povrchně, jiskra přeskočila až na jednom výletě na konci prázdnin a od té doby jsme spolu začali trávit hodně času a asi po měsíci to přerostlo ve vztah.

mexxie - a ten tvůj bývalý - co se stalo, že jste se k sobě nakonec vrátili?

A děkuju za podporu i veškeré reakce

[alishka]

U me je zamilovanost duvod k zacatku chozeni s nejakym clovekem. a ja beru zamilovanost jako takoveto mravenceni, kdyz si na toho druheho vzpomenete.. Na to, ze se vam pri myslence na nej podlomi nohy.. Ze zacatku je to sexualni pritazlivost..

A pak mam lasku a to je postupem casu, ne hned.. Kluk, ktery mi "Miluju te" rekne po mene jak dvou mesicich mi prijde divnej a moc mu to neverim..
A ano, zazila jsem ten rozchod, kdy mi bylo fajn, ten kluk byl uzasne hodnej, udelal by cokoliv bych rekla.. ale z me strany ta jiskra nepreskocila, nic sem necitila, mela jsem ho rada, ale nebyla to zamilovanost..
kdyz jsem si predstavila, ze bych ho mela libat, nedelalo to se mnou nic, nevonel mi..proste tak...

[Shar-]

No já se většinou do kluka zamiluju taky až třeba po dvou měsících. A to mi pak zase vydrží, když se do někoho zamiluju hned, tak mě to brzo přejde. A taky mám období, kdy si i po třech letech přijdu fakt zamilovaná. Třeba když mě něčím potěší, nebo spolu něco hezkýho prožijeme, tak mi připadá že to je skoro jak na začátku

[Velveta]

Můj nejdelší a nejkrásnější vtah byl takový, že jsem se zamilovala až postupem času.

Všechny ty kde hned ta jiskra přeskočila postupně ochabovaly. I nynější

[Suny]

já mám teda taky zkušenost takovou, že kde ta "jiskra" nepřeskočila hned, tak to byly hezký vztahy, naopak kde to byla "láska na první pohled", tak to nemělo moc dlouhé trvání, bylo to spíš takový náhlý vzplanutí ...

_________________

If you want to make God laugh, tell him about your plans.
-Woody Allen-

[Nikolaos]

Zamilovali jste se do svého partnera hned?to sa ani nedá sympatie sú aj okúzlenie výzorom ale proste zamilovanosť pricháza postupne Nebo zamilovanost přicházela až postupem času, co jste se víc poznávali a pokud ano, tak po jaké době zhruba? hmm neviem ale asi po 2-3mesiacoch? to naberá na obrátkach myslím Rozešli jste se někdy s někým, s kým vám bylo sice skvěle a měli jste ho moc rádi, ale nebyli jste "zamilovaní"? ano ak sa to dá tak povedať

_________________
Vykašli se na to zlato, Ty nemůžeš za to, že mi je, tak jak mi je, nejsi to Ty, je to jen chemie.

[annysek]

ja to mam jako tornado, kdyz se nezamiluju na prvni pohled, tak to pro me neni to prave..
Ted s tim mam docela problem, jeste kvuli byvalemu a tak..

[Tangerine]

alishka wrote:

kdyz jsem si predstavila, ze bych ho mela libat, nedelalo to se mnou nic, nevonel mi..proste tak...

tak tohle je zase o přitažlivosti...

[mexxie]

Tangerine, promluvili jsme si. Byla jsem z toho špatná, nechápala jsem, co se děje, protože mi to řekl ze dne na den a já si myslela, že nám to celkem klape. Takže jsme si popovídali o tom, co mu vadí a co vadí mně, zjistili jsme, že se pořád chceme a dali se znova dohromady. A pak to bylo fakt o 100% lepší.


Moje zkušenost je taková, že společné zážitky a fyzická přitažlivost je to, co vztah dokáže i po několika letech udržovat živým. Je jasné, že třeba po třech letech nebudu cítit denodenně motýlky v břiše, ale je potřeba, abych když se na něj čas od času podívám, cítila, že mě ten kluk pořád bere. Jinak je to o kamarádství a o to v tomhle věku zatím ještě až tak nestojím

_________________
Když si člověk postaví dům, vždycky zpozoruje, že se při tom naučil něčemu, co měl rozhodně znát, než začal stavět.

[Nightwish]

mexxie wrote:

Moje zkušenost je taková, že společné zážitky a fyzická přitažlivost je to, co vztah dokáže i po několika letech udržovat živým. Je jasné, že třeba po třech letech nebudu cítit denodenně motýlky v břiše, ale je potřeba, abych když se na něj čas od času podívám, cítila, že mě ten kluk pořád bere. Jinak je to o kamarádství a o to v tomhle věku zatím ještě až tak nestojím

S tímhle souhlasím do puntíku. Stalo se mi, že jsem chodila s kluky, kteří byli fajn, rozuměli jsme si, ale nebyla tam taková ta počáteční "jiskra". Bylo to vyrovnané partnerství, ale spíš přátelství než láska. A mně to začalo po čase dost vadit, i když jsem si myslela, že to není tak důležitý. Je.

[Guest]

Do současného přítele jsem se zamilovala postupem času. Dokonce jsem se s ním ze začátku párkrát chtěla rozejít, ptž mi připadalo, že on je do mě zamilovaný strašně moc a připadalo mi to nefér, že já bych ho spíš brala jako skvělýho kamaráda. Ale naštěstí to přišlo a teď ho opravdu miluju, ale je tu ale... Pořád ještě k němu necítím takovou fyzickou přitažlivost jakou bych asi měla. V posteli je to s ním fajn, nikde žádný problém, ale stejně...raději se s ním tulím a mazlinkám než miluju...dlouho jsme neměli sex, protože má nějaký kožní problémy a mně to ani nějak extra nechybělo...jako chybělo, to jo, ale ne, že bych z toho byla šílená a nadržená. Ani nějakou nadrženost necítím, když jsem s ním. Přitom jinak všechno klape a hlavně je to chlap se kterým se dá počítat do života, vím, že děti by měl strašně rád, o domácnost by se uměl starat, uvařil a všechno, ale já asi pořád budu v hloubi duše na tzv. hajzlíky. Třeba můj předchozí vztah byl strašně silnej, vášnivej, skoro pokaždý když jsme se viděli tak jsme šukali jako králíci a milovala jsem ho tak, že jsem se z toho skoro zbláznila. Jenže právě to byl typ hajzlíka, vůbec rodinný typ, kamarádi a motorky na prvním místě, myslím, že mě i podváděl...možná proto, že to tak hnusně skončilo se snažím teď krotit a nezbláznit se zas do někoho, ale kdybych to cítila tak bych to prostě cítila, ne? Prostě mám pocit jako by mezi mnou a současným ta jiskra ještě nepřeskočila (tedy z mé strany) a to jsme spolu třičtvrtě roku a teď když jsme tak dlouho neměli ani sex mi to opravdu připadá jako bysme byli přátelé. Každopádně opouštět ho nechci, to v žádném případě!!!! Miluju všechny chvíle kdy jsme spolu jen je to prostě jiné než u těch bývalých.
Sakra, nějak jsem se rozjela, promiňte ale myslím, že to sem patří. Ex.....

[Smaily]

Takové "to" čemu ty říkáš zamilovanost (šílení po tom druhém, neustálé myšlenky na něj) je úplně něco jiného, než opravdová láska... zamilovanost přichází okamžitě (zvláště pokud je člověk dlouho sám a potká někoho, kdo vypadá, že by eventuelně mohl být ten onen pan pravý, v takovou chvíli dokáže člověk přehlížet spoustu podstatných věcí)...

před čtyřmi lety jsme s honzou začali spolu být prostě "jen tak". Ani já, ani on jsme nebyli zamilovaný, byli jsme prostě sami a nechtěli jsme být sami.

A i přesto, že měl spoustu chyb a trápil mě, což jsem si nepřipouštěla, jsem se do něj jednoho dne (ví bůh kdy) zamilovala (i když dodneška nevím, jestli to nepřerostlo jen v určitou závislost), ale on vždycky tvrdil, že je mu se mnou hrozně fajn, ale nikdy neřekl, že mě miluje (až asi na tři výjimky, kdy v euforii okamžiku asi něco takového pociťoval).......

Jsem se vykecala, ale chci tím říct, že.. ano, láska může přijít, ale vždycky už ten vztah bude naplněný určitým "ale", které by dřív nebo později přišlo na scénu, v horším případě by se to "ale" ozvalo s nějakou novou láskou, možná pro tebe Ondřej udělal to nejlepší, co mohl.

Jsi perfektní človíček a dovedu si představit, jaké měl Ondřej dilema, než ti tohle řekl, ale někdy prostě kluci chtějí něco jiného, než co jsme my... pro ně bohužel. Možná jsme obě prostě ještě příliš dětské na to, aby nás někdo doopravdy miloval, možná prostě bude ještě chvíli trvat, než se v jejich očích změníme v Ženy.

Možná ti to přijde mimo mísu, ale myslím, že v tom bude náš dost podstatný problém... Jsme skvělé kamarádky, ale tím to asi hasne.

_________________
Zdálo se jí, že je motýlem, a když se probudila nevěděla, jestli je člověk, kterému se zdálo, že je motýlem, nebo motýl, kterému se teď zdá, že je člověkem.

http://maureen.bloguje.cz/